Spisovatelka

Veronika s brkem v ruce

Fantazii asi mají nějak v rodině. Už prapradědeček psal divadelní hry, které se dávaly i v Národním divadle. Vymýšlet si příběhy bylo už v dětství samozřejmou každodenní činností. Ale až po přečtení starých islandských ság se Veronice otevřela cesta do země Éllad, kde se odehrávají její fantasy knihy. Tu první publikovala ve dvaadvaceti letech. Momentálně je však tak pohlcena (až zahlcena) prací na dětské beletrii, že musela fantasy k nelibosti jejích fanoušků dočasně odložit stranou.

FANTASY

Dnes již kultovní sérii Wetemaa odehrávající se ve světě Éllad začala psát ještě na gymnáziu. Hltá ji už druhá generace čtenářů. Inspirací Veronice byly staré islandské ságy, a když svou první knihu začala psát, naprosto netušila, že nějaká fantasy vůbec existuje. Říkala tomu prostě "pohádka psaná jako historický román". Čtenáři na sérii oceňují právě tuto původnost, a také notnou dávku realističnosti - postavy nejsou nezničitelné, z ran se lížou úměrně vážnosti zranění a stejně jako v reálném světě někdy jednají úplně nelogicky. O to snáze se s nimi čtenář ztotožňuje.

DĚTSKÁ BELETRIE

Sami čtenáři tyhle knihy podle hlavní hrdinky pojmenovali "bárovky". Školy je nakupují na společné čtení, rodiče si je vzájemně doporučují jako vynikající způsob, jak "rozečíst" děti, které čtení nebaví, a děti netrpělivě čekají na každou novou "bárovku". Díky webovým stránkám mohou děti komunikovat nejen se spisovatelkou, ale i s virtuální Bárou. Některé věří i roky, že ta holčička s kouzelným atlasem opravdu existuje. Radí se s ní, zda si jako druhý jazyk zvolit francouzštinu nebo němčinu, ptají se jí, do koho byla v minulosti zamilovaná nebo s ní řeší problémy se spolužáky.

POVÍDKY

Někdo začíná svou spisovatelskou kariéru krátkými povídkami, Veronika začala třísetstránkovým románem. Několik fantasy povídek však z jejího pera vyšlo také, vždy na žádost editora nějakého sborníku. Povídka Malucha je řazena mezi vůbec nejlepší české fantasy povídky.